Reklama
 
Blog | Milan Salaš

Bufo Alvarius a osvícení mysli

Parta nadšenců a experimentátorů s látkami, které mají psychedelické účinky, natočila dokument o tom, jak může člověku změnit život zkušenost s nejsilnějším toxinem na Zemi neboli medicínou, jak je v dokumentu nazývána látka 5-MeO-DMT, kterou produkuje ropucha kolorádská. Před samotným dokumentem autoři tvrdí, že nechtějí nikoho nabádat, aby užíval drogy, přesto jsem však byl z celé prezentace i následné diskuze mírně rozčarovaný, protože na mě právě tak působila.

Lidé, kteří vyzkoušeli na vlastní kůži tuto látku, mluví o nepopsatelném extatickém zážitku, který je mnohem silnější a hlubší než při požití jakéhokoli jiného halucinogenu. Lidé s touto zkušeností se shodují, že jsme součástí něčeho vyššího, co věda zřejmě nikdy nebude schopna vysvětlit, že bychom měli žít v míru, že podstatou života a vesmíru je láska a pokora a právě prožitím těchto stavů, se vaše mysl očistí a problémy, které trápily vaši duši, zmizí. Moc se mně líbilo přirovnání jednoho z psychonautů, jak si sami říkají, že si připadal jako kostka ledu, která se rozpustí ve vodě a najednou cítí, že je ta voda, že všichni jsme taková kostka ledu, která se rozpustí ve vodě a už není žádné já nebo ego, ale jen čistá identifikace se s celkem, universem, Bohem, přírodou, podstatou bytí, každý to asi nazývá jinak.

Chtělo by se říct, že účelem existence je být dobrým člověkem, pomáhat všem živým bytostem, ochraňovat přírodu, šetřit, neplýtvat, žít skromně, ekologicky, nezpůsobovat utrpení, nelhát, nekrást, nepodvádět, vlastně dodržovat desatero a opatrovat život a ne jej ničit. Psychonauti i já máme na mysli jakési obecné dobro.

Psychonauti došli k této filozofii prostřednictvím spirituální cesty, meditací, kladením si otázek, hledáním odpovědí, stimulací mozku a mysli halucinogenními látkami, cestováním, pobýváním a sdílením těchto myšlenek v různých komunitách a vůbec, co jedinec to jedinečná cesta, která nás v ideálním případě dovede do cíle zvaného nirvána, nebe, osvícení, prozření, uvědomění si podstaty a smyslu života, nekonečné skromnosti, sounáležitosti s celkem, lásky atp.

Myslím si, že k podobné filozofii se lze dobrat prostřednictvím vzdělání, vědy, studia náboženství, filozofie, historie, astronomie a dalším vědám a není potřeba k tomu vykouřit usušenou kůži žáby. Ano, také mám zkušenosti s halucinogeny a látkami, které mění vědomí i podvědomí, ale jsem přesvědčený, že i ze zcela střízlivého stavu se lze dobrat k závěrům a přístupu k životu a názorům, že je lepší mír než válka, že je lepší spolupracovat než nenávidět, že je lepší skromnost než okázalý přepych a že je lepší pracovat na svém nitru, než se obklopit materiálními hodnotami jako jsou peníze, auta, domy, elektronika, ale i cestování nebo moc, sláva či krásný zevnějšek.

Nebudu skrývat, že mně osobně nevoní nic, co se nedá změřit nebo zvážit, že moje názorové ukotvení je pragmatické, racionální, vědecké a exaktní, ale nemám absolutně nic proti jakékoliv nauce, spiritualitě nebo fantazii, která nakonec člověka dovede k závěrům, jako jsem popisoval výše, a na kterých se ve skutečnosti shoduje skeptik jako jsem já i s ezoteriky nebo jakkoli jinak názorově ukotvenými lidmi.

Přesto si musím položit otázku: jak by vypadala společnost, kdybychom naše problémy řešili tím, že si všichni šlukneme žáby? Psychonauti to takto ad absurdum rozhodně nechtějí a ani neprezentují, ale dotažením myšlenky do extrému se ve skutečnosti ukáže její pravá povaha.

Vnímám užívání drog, halucinogenů a psychedelik jako krajně nebezpečnou aktivitu, která by měla být provozována pod dohledem lékařů a za dodržení principu lege artis. Nezpochybňuji léčivý potenciál marihuany ani látek jako 5-MeO-DMT, polemizuji však nad tím, jak moc je moudré tyto látky používat na základě vlastního uvážení, doporučení kamaráda nebo vytváření sociálních skupin s takto liberálním postojem a utvrzování se v nich o správnosti tohoto počínání, aniž by docházelo ke kvalitní, odborné a evidovatelné zpětné vazbě, která nebude mít charakter osobní zkušenosti, ale statistické validity. Řešit pak problémy halucinogeny nebo očekávat od drog něco víc než dočasný stav euforie, je cesta do pekla. S velkou pravděpodobností se nikomu nic nestane pokud si občas dá jointa, ale nasypat do sebe nejsilnější psychedelikum na světě a doufat, že se tím vyřeší nějaký problém, mně připadá za hranou.

Myslím si, že cesta k vnitřnímu klidu, štěstí, osvícení, duchovnu, vyšším principům, k pravdě nebo k Bohu prostřednictvím vzdělání, kritické diskuze, matematiky, psychologie a filozofie je bezpečnější, trvalejší a především aplikovatelná na děti. Pochopení, že jsme součástí celku, že pocházíme z hvězd, že vše hmotné je zároveň energie a že svět, život a láska jsou tak nepopsatelně krásné a sami o sobě pravdivé entity, je pro mě zdrojem trvalého štěstí, vnitřního klidu a míru a díky tomuto poznání se mohu kdykoliv chci odpoutat od materiálního světa a toulat se kdekoliv si moje mysl zamane. Neznamená to však, že by moje mysl byla bezstarostná a že mě netrápí utrpení, kterého je na světě stále dost. Naopak, odmítám před negativními věcmi zavírat oči a budovat si před sebou svět, jaký chci vidět. Považuji to totiž za nezodpovědné až ignorantské a egoistické. Ano, je dobré být duševně v pohodě, ale každý, kdo toho dosáhne nebo si myslí, že toho dosáhl, by měl otevřít oči a být schopen vidět smrt, válku, nenávist a říct jasné NE a pomoci těm, kteří neměli to štěstí jako já nebo vy, že se narodili zdraví, do přepychu a místa, kde nám nehrozí bezprostřední smrt hladem, žízní nebo zastřelením. Až když je člověk schopen unést tíhu nespravedlnosti a odvážně s ní začne bojovat, stává se osvíceným.

Ani matematika není schopná popsat realitu takovou jaká skutečně je. I matematika je konstruktem naší mysli, stejně jako jakákoliv jiná představa o uspořádání a řádu reality. Matematika nám však zatím stále dává nejpřesnější odpovědi, nejlépe předpovídá, co se stane a poskytuje stabilitu našemu vědění. Můžeme rozmělnit, rozpitvat a relativizovat každou myšlenku i hmotu, protože zřejmě neexistuje nic fundamentálně pevného, o co bychom se mohli opřít, či spíše jsme na to zatím nepřišli, ale pokud se shodneme, že se budeme respektovat, že každý máme právo na existenci a spokojený a šťastný život, a že svoboda jedince končí tam, kde omezuje svobodu jiného, bude mít náš život smysl a bude krásný.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama